Probouzím se asi v deset. Přesně nevím, jakej je den, ale to je vcelku jedno. Ležim ve spacáku a pomalu se probírám. Oči zavřený, ale jsem vzhůru. Rád bych ještě ležel, ale myslim na ten upatlanej kousek tablety, kterej mám schovanej v kapse uvnitř spacáku. Už jsem se totiž kolikrát probudil obranej o všechno, včetně papírů, prachů a drog. Všechno důležitý spí se mnou, zapnutý zipem. Některý chlápky už taky vysypali a obrali i o ten spacák, když byli třeba zklepaný na gumu. Podvědomě zkontroluju přítomnost tablety v kapse. V tu chvíli nejdřív ztuhnu. Pak zařvu: „Kurva!“ Vylítnu na nohy a okamžitě vysypávám spolubydlícího ze spacáku. „Ty svině!“, řvu na něj. „Co děláš?“, ozve se ospale z rozcuchanejch vlasů spolubydlícího. Podělals mě vo subáč, když sem spal!“ Zuřím při představě, že než si dám, tak strávím „iks“ hodin sháněním někoho s eskama. Najednou se mi zatmí před očima, a pak dvakrát rychle po sobě blejskne. Zavrávorám pod překvapivou silou dvou úderů pěstí. „Seru na tvuj subáč pitomče.“ „Beru perník!“ V hučící hlavě se mi rovná, že má pravdu. Jenže já myslim jen na to esko. I kdyby mi ten subáč nesebral, tak ho stejně nemám. Vztekle nakopnu spacák a vylezu před squat. S opuchlým okem vypadám náramně. Takhle se nedaj pořádně dělat prachy. Na hovno. Přemáhá mě sebelítost. A tak tam napůl naštvanej, napůl fňukající sedim, a na všechno bych se nejradši vykašlal. Půjdu se umejt do káčka, zeptám se tam na nějakej detox. Na tohle už vážně kašlu. Ale nejdřív to esko…
Hezké léto a pevnou vůli při rozhodování směrem k abstinenci přeje redakce Dekontaminace .
Web vytvořil Tomáš Žák v zimě 2020/2021, při poslechu Sanitas Animae.