Jiří Frýbert z Ulice – Agentury sociální práce z Plzně připravil velmi zajímavý článek ohledně „injekčních vod“.
Úvod
Většina organizací v České republice, která pracuje s injekčními uživateli drog v oblasti snižování rizik, distribuuje svým klientům pro ředění drogy vodičky od firmy B.Braun (Aqua pro injectione Braun). Občas se nám stává, že klienti, ale i pracovníci, označují vodičky nesprávným výrazem a zaměňují pojmy. To pak vede k nesprávným úsudkům o funkci a vlivu vydávané parafernálie. Z tohoto důvodu se v následujícím textu snažím osvětlit základní pojmy a vyjasnit účinky jednotlivých typů vod. Předpokládám, že tento přehled by mohl být užitečný i pro ostatní kolegy z oboru.
Hypo, hyper, izo
Jak uvádí B.Braun ke svému výrobku, jedná se o sterilní vodu, ve které se dobře rozpustí ve vodě rozpustná léčiva. Naši klienti léčiva nahradí nelegální drogou nebo léčivem, které není určeno k injekční aplikaci. Díky vodičce je možné vytvořit roztok, který lze do těla dodat pomocí injekce.
Pokud mluvíme o vodičkách, jsou důležité tři výrazy: hypertonický, hypotonický, a izotonický. To v podstatě ukazuje, kolik daný roztok obsahuje solí (rozpuštěných látek) ve vztahu k okolnímu prostředí (okolním buňkám). Hypertonický znamená, že v roztoku je víc solí než v okolí, takže roztok stáhne z okolních buněk vodu a buňka se scvrkne. Oproti tomu v hypotonickém v roztoku je méně solí než v okolních buňkách, buňka tedy z roztoku přijímá vodu a následně buňka praská. Izotonický roztok znamená, že je zde rovnováha mezi roztokem a okolním prostředím, roztok má stejnou koncentraci jako okolní buňka.
Hypo, hyper i izotonické roztoky obsahují vždy ionty (NaCl a případně další prvky). Rozdíl je pouze v koncentraci těchto iontů v roztoku. Izotonický znamená, že roztok obsahuje koncentraci iontů takovou, jaká je normálně obsažena v krevní plazmě člověka – což odpovídá 0,9% roztoku NaCl.
Obecně lze říci, že námi rozdávané vodičky jsou hypotonické, droga je hypertonická a cílem je, udělat z toho po smíchání izotonický roztok, který bude v rovnováze ve vztahu k prostředí, do nějž bude aplikován. Izotonický roztok žílám neublíží. Problémem ale je, že klienti většinou nenamíchají izotonický roztok, takže žilní systém se průběžně poškozuje mimo jiné i z těchto důvodů. Například voda z vodovodu může být více solná, tudíž spolu s hypertonickým práškem (drogou), bude celý roztok silně hypertonický, což pro organismus dobré není.
Problémem u pouličních drog je jejich kvalita, složení a původ. Při rozdělávání pak záleží, kolik látky klient rozpustí a v jakém množství jakého roztoku (čím to naředí) a kolik si toho nakonec aplikuje. Je to velká hra s koncentracemi a není možné v tomto ohledu dát nějaké přesné určení či algoritmus. Takže i když rozdáváme hypotonické vodičky, klienti izotonický roztok ve velkém počtu případů asi stejně nenamíchají. Injekční užívání bude vždy nebezpečné a ať se snažíme jako pracovníci snížit rizika sebevíc, úplně jim zabránit nemůžeme.
Jak již bylo zmíněno, vodičky od B.Braun jsou hypotonické, takže je není možné aplikovat do žíly samotné. Jak upozorňuje výrobce, v takovém případě by došlo k hemolýze (rozpad červených krvinek) a k nerovnováze elektrolytů, které mají udržovat tělo hydratované. V případě podání většího množství hypotonického roztoku může dojít k hyperhydrataci, to znamená ke zvýšení obsahu vody v organismu. Dochází tak k celkovému přetížení oběhu vody v těle, protože v něm najednou teče mnohem více vody a vodovodní řád organizmu je přetížený. To se projevuje dušností, slabostí či zrychleným tepem. Díky tomu, že roztok je hypotonický, dochází k nasávání vody buňkami, které nabobtnají a prasknou. Buňky tuku, svalů či dalších tkání jistou zátěž vydrží, ale v ohrožení jsou především buňky nervové, které mají malou kapacitu a brzy odcházejí. Hrozí tak v extrémních případech otok mozku a následně smrt.
Kdysi jsem slyšel následující radu pro klienta, který chtěl přestat užívat drogu injekčně, ale byl závislý na jehle a injekční aplikace mu chyběla: „Tak si to šňupni a k tomu si dej do buchny jen samotnou vodičku.“ Jak je vidět, vzhledem k hypotonickému roztoku to dobrá rada nebyla. Laickým úsudkem se dá předpokládat, že v tomto případě by se nic závažného asi nemělo stát. Obsah jedné hypotonické vodičky (10 ml) se smísí s 5 litry isotonické krve a zředění bude minimální. Nicméně, výrobce to nedoporučuje. V tomto zmiňovaném případě by tedy bylo bezpečnější užít přímo izotonický roztok. Například fyziologický roztok, který je k aplikaci bezpečný.
Pamatuji také na klientku, která celý den stála na trase pouliční prostituce a protože měla žízeň, rozhodla si ulevit pitím vodiček. Pokud si dobře vzpomínám, klientce to žádnou úlevu nepřineslo. Vypití jedné vodičky by žádná zdravotní rizika přinést nemělo. Nesmí se toho ale vypít větší množství (několik litrů) v krátké době, protože pak by opět hrozila hyperhydratace.
Na toto tvrzení bychom mohli namítnout, že přeci sportovci při delším výkonu také pijí hypotonické nápoje a jejich zdraví to nijak nepoškozuje, ba naopak. Rozdíl je v tom, že sportovci jsou v zátěži, díky které dochází ke zvýšené ztrátě tekutin a iontů a jejich snahou je udržet v těle rovnováhu. Pokud by se hypotonický roztok rozhodl pít klient, který celý den sedí doma, bude to na jeho organismus mít jiný dopad, než na sportovce, který při tom běžel 15 km.Sportovci pijí hypotonické nápoje, protože se díky nižší koncentraci minerálů lépe vstřebávají. Dále pak kvůli tomu, že během námahy organismus vylučuje více vody než iontů a tak hypotonický nápoj postačuje.
Doktor Rotman (2010) upozorňuje i na možnost otravy vodou, ke kterému může dojít, jestliže pijeme velké množství vody bez minerálních látek (hlavně bez NaCl a draslíku). V takovém případě počet rozpuštěných částic v krvi poklesne a dochází ke zředění krve a dalších tekutin tělesných prostorů. Jak narůstá podíl vody v buňkách, buňky postupně otékají, především ty mozkové. Klienti by tedy měli dávat pozor nejen na to, jestli pijí dostatečné množství tekutin, ale také na to, zda voda obsahuje dostatečné množství minerálů. Nebezpečné mohou být situace, kdy dochází k větším ztrátám tekutin. Například pocením, když klient celý den běhá po městě a řeší svoje záležitosti nebo při průjmech a zvracení v rámci abstinenčního syndromu.
Destilka
Stává se, že klienti mluví o námi rozdávaných vodičkách jako o „destilce“. Jak již vyplývá z výše sděleného, jedná se o chybné označení. Destilovaná voda je totiž voda, která byla zbavena minerálních látek.
Vzhledem k rozdílné koncentraci destilované vody a osmolarity krve a buněk může při injekční aplikaci docházet ke zdravotním problémům. Obzvlášť pokud je žíla křehká, mohou být buňky v místě aplikace poškozeny, prasknou, a to se projeví pálením či bolestí.
Destilovaná voda se dá pít, ale vzhledem k nepřítomnosti minerálních látek není vhodná k dlouhodobému užívání či k užívání ve velkém množství. Nedostatek minerálů může narušit metabolismus díky rozvrácení rovnováhy iontů v těle (Veselá 2013). Podle lékařů jsou s její konzumací spojena zdravotní rizika (poškození střevní výstelky, negativní účinek na metabolismus vody a minerálů, porucha stálosti vnitřního prostředí). SZÚ (Kožíšek 2001) ve své výzkumné zprávě navíc připomíná vyšší náchylnost demineralizované vody k bakteriální kontaminaci.
Státní zdravotní ústav se k pití destilované vody ve své zprávě Zdravotní rizika pití demineralizované vody staví jednoznačně: „Demineralizovaná voda pro absenci nebo naprostý nedostatek základních minerálních součástí nemá charakter pitné vody a její pravidelnou konzumaci nebo jednorázovou konzumaci ve větším množství nutno považovat za zdravotně rizikovou až nebezpečnou.“ (Kožíšek 2001).
Existují však i příznivci pití destilované vody, například herec Jaroslav Dušek. Ten v jednom rozhovoru uváděl (2010), že denně vypije dva litry destilované vody. Jak z rozhovoru vyplývá, přijímá však během dne z jiných zdrojů i mineralizovanou vodu. A především sám upozorňuje, že pije odpařenou vodu z destilačního přístroje (získanou zkapalněním páry z převařené vody), ne tekutinu vzniklou elektrolýzou, která se dá koupit na benzinové pumpě. Pokud chceme získat destilovanou vodu, záleží totiž také na způsobu výroby a na tom, jaký proces k vyčištění vody zvolíme. Některé postupy v chemickém průmyslu nevyrobí destilovanou vodu, jež by byla bakteriologicky nezávadná. Pokud je na produktu uvedeno, že je vhodný pouze pro technické účely, měly bychom to naprosto respektovat.
Fýzák
Někdy slýcháme, že námi nabízené vodičky jsou vlastně „fýzák“. Ani to však není pravda. Fyziologický roztok je 0,9% vodný roztok chloridu sodného a jedná se o roztok izotonický. Používá se například při infůzi, když dojde k dehydrataci organismu. A to právě proto, že obsahuje koncentraci iontů takovou, jaká je obsažena v krevní plazmě člověka, tj. 0,9% roztoku NaCl.
Závěrem
Chtěl bych na závěr připomenout, že pokud si klient injekčně aplikuje či vypije roztok, který je svojí koncentrací výrazně jiný než izotonický, neznamená to, že daná událost skončí jeho úmrtím. Vždy je potřeba posuzovat jednotlivé koncentrace, množství, délku užívání, četnost opakování, časovou souslednost a stav organismu, při nichž k tomu došlo. Pokud se však podaří nevhodně skloubit tyto aspekty, může dojít ke zdravotní újmě.
Za konzultace k textu děkuji MUDr. Luboši Janů, Ph.D. a MUDr. Romanu Hrabcovi.
Použité zdroje:
Dušek Jaroslav. 2010. Své choroby léčím půstem, prášky neberu. Rozhovor vedený M. Einsenhammerem pro idnes.cz. Dostupné z: http://xman.idnes.cz/jaroslav-dusek-sve-choroby-lecim-pustem-prasky-neberu-pps-/xman-rozhovory.aspx?c=A100218_151545_xman-styl_fro
Destilovaná voda. Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Destilovan%C3%A1_voda
Fyziologický roztok. Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fyziologick%C3%BD_roztok
Iontový nápoj. Internetová diskuse. Dostupné z: http://www.behej.com/topic/259-iontovy-napoj
Kožíšek František. 2001. Zdravotní rizika pití demineralizované vody. Výzkumná zpráva SZÚ Praha. Dostupné z: http://filtry.ic.cz/Zdravotni%20rizika%20piti%20demi%20vody.pdf
Příbalová informace: Informace pro uživatele Aqua pro injectione Braun
Rotman Ivan. 2010. Co je otrava vodou a jak se projevuje. Dostupné z: http://www.outdoorguide.cz/co-je-otrava-vodou-a-jak-se-projevuje-148.html Veselá Iva. 2013. Jak se vyznáte ve vodě? Dostupné z: http://www.bio-life.cz/clanky/faq/jak-se-vyznate-ve-vode.html